Další sérii čtyř společných víkendů jsme zahájili koncem října, kdy proběhla první víkendovka tohoto akademického roku. Tématem říjnového SPICE UP! byly „příběhy“ - příběhy které známe, ale i ty které prožíváme. Náš společný víkendový příběh začal v Ústí nad Orlicí. Aby to nebylo tak snadné, řada z nás měla kvůli komplikacím po cestě zpoždění, ale nakonec jsme se všichni sešli a zahájili víkendovku dobrou večeří a prohlídkou nových prostor, protože na tomto místě byl SPICE UP! poprvé.

Večer jsme si spolu pokládali otázku „Jaký příběh píše Bůh skrze tebe?“. Součástí bylo i povzbuzení, abychom pozvali Ježíše, aby naše životy okořenil, a abychom si také uvědomili, že každý jeden máme něco, co můžeme předat svým blízkým, něco, co dodá jejich životu chuť. Okořeněný život je takový, který má smysl, chuť a hloubku, takže je fajn mít v poličce života ta důležitá koření uspořádaná.

V sobotu i v neděli jsme měli čas také na osobní prostor pro tiché rozjímání. Víkendem nás provázely malé skupinky, ve kterých jsme měli vždy pár chvil na společné sdílení o tom, co jsme slyšeli. Mohli jsme si uvědomit, že i Bible je plná příběhů... Takovým zastavením byla myšlenka: “Neptej se jako první: ‚Bože, co po mně chceš?’, ale nejdřív se raději ptej: ‚Bože, co mi dnes říkáš o sobě...?’ Co mi Bible říká o Bohu, o mně, o světě…?” Podnětů a myšlenek byla celá řada, ústředním tématem byla Bible a její story, to, jaké místo v celém příběhu má Starý a Nový zákon.

Ve skupinkách jsme si zkusili, jak bychom příběh Bible mohli představit různým skupinám lidí. Těmito představeními jsme se vzájemně inspirovali. Mohli jsme vidět veselou divadelní besídku pro předškolní děti, vážnou přednášku pro vysokoškolského profesora i srdečnou scénku pro seniory v domově důchodců. Také jsme měli prostor pro to uvědomit si a sdílet ve dvojicích, jaký je konkrétně náš příběh s Bohem. Já jsem si díky tomu připomněla, že bych se víc chtěla ptát lidí na jejich příběhy a poznávat, co utvářelo jejich srdce v minulosti a jak vnímají to, co prožívají dnes.

Na víkendovce nesměla chybět také společná procházka, během které jsme si povídali a obdivovali nádhernou podzimní přírodu v parku. Kromě toho o nás bylo během celého společně stráveného času náramně postaráno v podobě vydatného a chutného jídla. Po této zkušenosti už pro nikoho z nás nebude „svačina“ znamenat totéž co dříve. Milé překvapení od našich kuchařek se totiž více než svačině podobalo malé hostině. S jídlem ještě ale nekončeme, součástí totiž byla i tradiční večerní „čajovna“, kde byl příjemný prostor pro rozhovory, společenské hry, jídlo i pití… Atmosféru, ve které nám bylo příjemně, dotvářela jemná světýlka a hlavně skvělé společenství, takže asi nikoho nepřekvapí, že se nám moc nechtělo jít spát.

Z víkendu jsme si, kromě zážitku, zajímavých myšlenek a poutavých příběhů ze života, každý odvezli kořenku, která nám tak bude připomínat, co jsme spolu prožili 24.–26. 10. 2025 v Ústí nad Orlicí, a že každý z nás může být solí této země.

Krásné dny provoněné tím pravým kořením přeji i vám!
Anna Skoumalová