„Věřím, že je tady člověk pro člověka,“ říká Marie Matějková. Celý život chtěla pomáhat druhým. Svou dobrovolnickou kariéru však mohla nastartovat až v důchodu. A podařilo se jí to velmi úspěšně. Ve skříni jí leží ocenění Dobrovolník roku města Ostravy.

Marie Matějková od mládí snila, že bude pomáhat jako dobrovolník. Život jí to ale dlouho neumožňoval. Profese učitelky, starost o celé školní zahradnictví, rodina, tři synové, pohyb, který má tak ráda, a další aktivity jí braly veškerý čas. „Viděla jsem pomoc druhým ve svém okolí často. Hlásím se k Církvi adventistů sedmého dne a tam je to poměrně běžná činnost v organizaci ADRA.“

Nad dobrovolnictvím začala intenzivněji uvažovat před odchodem do důchodu a jen rozmýšlela, zda si vybere děti nebo seniory. Plány jí ale ani tehdy nevyšly. Překazila je nemoc maminky. „Po roce a půl maminka bohužel zemřela. Pak jsem doslova naklusala do neziskové organizace ADRA, že bych chtěla dobrovolničit. Už mi bylo jasné, že chci ke starším lidem,“ vzpomíná Marie. Už třináct let pravidelně dochází alespoň jednou týdně do domovů pro seniory a s klienty tráví čas.

„Jednu paní jsem navštěvovala asi osm let a velice jsme se sblížily,“ vypráví babička osmi vnoučat. „Jsem profesí zahradník a příroda je mi opravdu blízká. Chodily jsme na procházky, všechny kytičky jsme si pojmenovaly a ona mi vykládala, že z něčeho třeba kdysi dělala salát,“ popisuje společné chvíle.

Jako dobrovolnice spolku ADRA se už stihla sblížit se spoustou lidí různých povah, zálib a životních zkušeností. S některými se jí spolupracovalo lépe, k některým si cestu hledala těžce a dlouho. „Každý člověk je jiný a snažím se to takhle brát. I když to někdy není jednoduché,“ povídá Marie. Díky svému nadšení, trpělivosti a houževnatosti se jí vždy nakonec podařilo s klienty navázat pozitivní vztah.

Marie Matějková věří, že ani v sedmdesáti třech letech její dobrovolnická kariéra nekončí. „Je to můj smysl života. Doufám, že budu moct pomáhat ještě dlouho. Pokud Pán Bůh dovolí.“

‍